Polsko – Miedzywodzie

Letošní léto jsme se rozhodli vyměnit tradiční jižní destinace za sever a vyrazili jsme s rodinou na pět dní (13. – 17. 7) do Polska. Cílem naší cesty bylo severozápadní pobřeží Baltského moře, které spadá pod Západopomořanské vojvodství (województwo zachodniopomorskie). Tento region nás naprosto okouzlil svou neopakovatelnou atmosférou, nekonečnými plážemi a rozmanitou přírodou. Pokud hledáte skvělý tip na rodinnou dovolenou, nechte se inspirovat naši podrobnou časovou osou.

1. den: Příjezd, první okouzlení v Międzyzdroje a pláž.

Naše cesta nevedla přímo na ubytování, ale první zastávkou bylo živé lázeňské město Międzyzdroje. Hned po příjezdu jsme vyrazili nasát přímořskou atmosféru a naše kroky směřovaly do mistního ocenária. Pro děti to byl fantastický zážitek – sledovat z bezprostřední blízkosti exotické ryby a žraloky v podmořském labyrintu nás okamžitě naladilo na dovolenkovou vinu. Následovala procházka po městě, kterou jsme zakončili na známém mole. Výhled na nekonečný horizont a vlny třištící se o piliře byl úchvatný. Teprve po tomto skvělém úvodu jsme se přemístili do letoviska Międzywodzie, kde jsme se ubytovali v chatovém komplexu Fala. Zbytek dne už patřil zaslouženému odpočinku a návštěvě pláže.

Zdejší pláž nás okamžitě dostala – je široká a dlouhá, lemovaná borovicovými lesy a s neuvěřitelně čistým s jemným bílým pískem. Baltské moře je sice příjemně osvěžující až studené, ale po chvili otužování jsme si koupání všichni moc užili. Oficiální městská Plaża w Międzywodziu má délku přibližně 2 – 3 kilometry podél samotného letoviska, přičemž na šířku dosahuje místy až 100 metrů. V rámci této pláže se pak nachází hlavní strážené koupaliště, které měří přesně 600 metrů. To je vymezeno vstupy z ulic Westerplatte a Szkolna, kde během léta na bezpečnost rodin dohlížejí plavčíci. Z geografického pohledu je však pláž prakticky nekonečná – na východě vás písek zavede po několika kilometrech k ústí řeky Dziwny a směrem na západ se po ní dá dojít divokou přírodou po pobřeží klidně až do 20 km vzdáleného města Międzyzdroje.

2. den: Historický Wolin, bezbariérová rozhledna a muzeum.

Tento den patřil historii a výhledům. Vydali jsme se do historického města Wolin, které leží na jihu stejnojmenného ostrova a dýchá historií Vikingů. Nejdříve jsme zamířili do městského parku na novou dominantu – Wieża widokowa w Wolinie. Tato 32 metrů vysoká dřevěná rozhledna má tvar plachetnice a hlavně nemá vůbec žádné schody! Na vyhlídkovou plošinu stoupáte po pohodlné točité rampě. Výhled na město Wolin, řeku Dziwnu a rozlehlý Štětinský záliv se za ten výstup vyplatil. Hned poté jsme navštívili Muzeum Regionalne im. A. Kaubego, které prošlo rekonstrukcí a od července 2024 nabízí novou stálou expozici „Wolin – více než legenda“. Bohužel sbírky jsou fyzicky velmi malé a rozložené do pouhých čtyř menších místnosti. Pro návštěvníky, kteří nepatří mezi zapálené zájemce o místní archeologii, tak návštěva nemusí zcela odpovídat vynaloženému času a penězům a s klidem mohu tuto návštěvu spíše nedoporučit. My jsme si návštěvu ironicky. bagatelizovali jako dokonalou, ale pravdou je, že nám museum vyrazilo dech svou malostí a nezajimavostí. K tomu přidám podivný personál, když nám vyjely na Šestiletého syna, který se choval velmi slušně, ale jen si sebral jeden z letáčků pro návštěvníky – prý to není pro děti zněl příkaz jedné z prodavaček vstupenek za pultíkem.

3. den: Králové lesa v národním parku.

Třetí den jsme se vrátili do přírody, ale tady nás poprvé překvapil místní cenový přístup, který nám upřímně trochu zkazil dojem. Naším cílem byla Zubří obora v Międzyzdroje (Zagroda Pokazowa Żubrów). Nejdříve musíte nechat auto na placeném parkovišti u vstupu do lesa. Člověk by čekal, že po následné kratší procházce lesem už má vyhráno, jenže u samotného vstupu k ohradám se platí znovu. Navíc samotné místo nás spíše zklamalo – než divokou oboru v srdci Wolinského národního parku to celé připomínalo spíše miniaturní zoo s výběhy, kde nebylo vidět vůbec nic. Zubry a orla mořského jsme sice viděli, ale ten pocit neustálého tahání peněz z peněženky na každém kroku v nás zanechal trochu rozpačitý dojem.

4. den:

Posledni plnohodnotný den u moře jsme pojali v duchu poklidného slunění  na pláži. Počasí nám přálo, takže jsme se uvelebili za zatlučené kolíky s látkovou clonou a relaxovali. Děti si celý den nadšeně hrály s pískem a vodními pistolemi. Stejně jako ostatní děti na pláži se pustily do vyhrabáváni jam, stavění hradů z písku aj. Pohodový den jsme zakončili pozdní procházkou při západu slunce. Vydali jsme se podél pobřeží a došli jsme až na Plaża zachodnia Dziwnów. Tento úsek pláže je úžasně klidný a málo zalidněný. Naše kroky vedly až na samotný konec k západnímu vlnolamu Falochron Zachodni Dziwnów, kde se řeka Dziwna vlévá do otevřeného Baltského moře. Sledovat slunce klesající za obzor přímo z vlnolamu bylo moc fajn.

Ranní a večerní rituály: Když jsme se zrovna nekoupali, uživali jsme si pulzující prázdninový život hned kousek od našeho ubytování ve Fale. Okolí bylo plné živých uliček obsypaných nejrůznějšími krámky se suvenýry, oblečením a plážovými nezbytnostmi, kde to celý den a zejména k večeru krásně žilo. Ráno jsme chodili pro snídani do místni pekárny, kde mají od slaného po sladké pečivo a vše výborné. Jen si člověk musí přivstat, jelikož kdo si přispí, už moc nenakoupí. A co by to bylo za dovolenou u Baltu, kdybychom neochutnali místní vyhlášenou klasiku? V jednom ze stánků jsme si pochutnávali na čerstvých fiškách s fritkami (smažených rybách s hranolky). Křupavá, čerstvě vylovená ryba, zlatavé hranolky, to je zkrátka chuť polského léta, na kterou budeme vzpomínat ještě i v české zimě.

Cesta domů: Tečka v německé Zoo Lipsko.

Pět dní uteklo jako voda a nastal čas loučení s polským pobřežim. Abychom si zpáteční cestu zpříjemnili, naplánovali jsme si mezizastávku. Přejeli jsme hranice do německé spolkové země Sasko a zamířili do Lipska. Tady nás ale hned na úvod potkala menší dopravní komplikace. Jelikož centrum Lipska spadá pod přísnou ekologickou zónu (Umweltzone), do které smí vjet pouze auta se zelenou emisní plaketou, a my ji neměli, museli jsme plány za volantem operativně změnit. Auto jsme nechali na jednom z bezplatných odstavných parkovišť Park & Ride (P+R) na okraji města. Odtud jsme pohodlně popojeli městskou tramvají. Tramvaj nás vysadila kousek od zoo, odkud je to už jen krátká procházka pěšky. Cesta chodníkem je navíc skvěle značená – stačí sledovat zvířecí stopy zapuštěné přímo do dlažby, které vás neomylně dovedou až k hlavní pokladně. Nakonec se z této komplikace stal prima zážitek pro děti, když si na náš odchod naplánovalo silnější bouřku. Samotná Zoo Lipsko je naprostá světová špička a funguje na unikátnim konceptu „Zoo budoucnosti“, kde zvířata žijí v obrovských, věrně napodobených přírodních ekosystémech.

Co nás v ZOO nejvíc zaujalo?

Koala-Haus: Hned kousek za hlavním vchodem se nachází historický secesni pavilon přebudovaný na domov pro koaly. Narazit na tato zvířata v Evropě je obrovská vzácnost. Výběh je navržen velmi intimně a vkusně, s kmeny eukalyptů, a my měli to štěstí vidět tyhle roztomilé chlupáče z bezprostřední blízkosti.

Fascinující zrekonstruované Aquarium Zoo Leipzig: Místní podmořský svět je architektonický skvost. Největším zážitkem je obří 360stupňová prstencová tnádrž, ve které kolem vás dokola plavou majestátní paryby a hejna ryb. Všechno je neuvěřitelně čisté, moderní a působí to jako živý obraz.

Gondwanaland: Absolutní zlatý hřeb celé zoo. Jde o obří tropickou halu – největší krytý deštný prales v Evropě. Uvnitř vládne pravé tropické klima, rostou tam tisíce exotických rostlin a kolem vás volně poletují ptáci. Největším lákedlem je plavba lodičkou po podzemní řece Gamanil přímo skrze prales, což jsme si ale nechali kvůli časové tísni ujít.

Pongoland: Světově unikátní pavilon lidoopů. Je to jediné místo na světě, kde pod jednou střechou uvidíte pohromadě čtyři druhy velkých primátů – šimpanze, gorily, orangutany a bonoby. Sledovat jejich interakce a „opičí kousky“ bavilo celou rodinu.