Medvědice a 4 medvíďata

Září 2024 jsem po dlouhé době využil k cestování s dalšími fotografy a vydal se s nimi úplně poprvé na pozorování medvědů z komerřních krytů do finského Wild Brown Bear Oy – Bear Centre, blízko osady Vartius, asi 2,5km od hranic s Ruskem.

Nikdy jsem vyloženě netoužil po focení medvědů. Když jsem ale viděl tu krásnou přírodu na jiných fotografiích, tak jsem si řekl, že tohle musím vidět taky. Ať už jde o focení rybek mod mořskou hladinou, nečekané nalezení kolibříka v USA, či náhléí objevení se uprostřed stáda jelenů wapiti na oregonském pobřeží, vše mělo své kouzlo, provázející různorodé emoce a vždy šlo o nádherný prožitek ve spojení s přírodou. Nikdy nesrovnávám, co z toho bylo lepší, vše má svou jedinečnou atmosféru. Focení medvědů, i když z komerřních krytů, mělo stejně tak svoji ojedinělou chuť emocí, od frustrace po radost a nadšení.

Cesta do Finska byla relativně na pohodu. Z Prahy se letělo směr Helsinky, zde přestup na Kajaani, a odtud smluveným svozem přímo do Bear Centre. Vše, přes ubytování, stravu aj., bylo naprosto v pohodě. Vyzdvihnout musím jídlo. Tak dobře jako tu, jsem se v žádném dovolenkovém resortu či hotelu nenajedl. Paní, co tu vaří, to tu celé řídí sice přísnější rukou, ale v kuchyni je prvotřídní a naprosto dokonale se trefila do mých chutí.

Focení probíhá z krytů a nutno podotknout, že ne všechny jsou fajn, ať už jde o pohodlí nebo o možnosti k focení. Ale to musí každý posoudit sám s ohledem na svou techniku, pohledem na věc v daný okamžik a  zejména štěstí. Kdybych sem ovšem letěl znovu, tak přesně vím, do jakého krytu už nechci.

Když fotíte zvířata, která vidíte v přírodě poprvé, tak je jen na vás, jak se s tím poperete a jak využijete v krátkém okamžiku veškeré své schopnosti fotografa. Není to vůbec lehké. Zvíře kolem krytu třeba jen rychle projde a za pár vteřin je pryč. Stalo se, že medvěd vykouknul z lesa na volné prostranství, natáhl pach do nozder a otočkou zmizel v lese a bylo vymalováno.

Medvědi mají nejcitlivější čich ze všech šelem a tak rozhodně není dobré si do krytu tahat nějaké dobroty, které zavoní celý kryt. Kolega v krytu ten den vybalil nějakou silně voňavou uzeninu a stalo se přesně to, co jsem popsal výše. Důvod mi byl hned jasný, ale jemu to vůbec nedošlo. Ono totiž nejde jen o to, si tam sednout, chovat se jak se mi zlíbí a čekat, že si nafotím fajn fotky. Chce to trochu znát zvíře, které fotíte. V krytu jsem byl poprvé a hned mi bylo jasné, že pachy budou důležitější než 100% ticho. Jak se ukázalo, medvědi za ty roky relativně dobře snesou nějaký šramot či mírné bouchnutí v krytu (nesmíte se ale přerazit o židli a zbořit přitom polovonu krytu) než pachy, které neznají a které jim v jejich teritori nesedí. Stalo se 2x za celou dobu, že medvěd natáhl pach, něco se mu nelíbilo a mazal zpět do lesa.

Nikdy jsem vyloženě netoužil po focení medvědů. Když jsem ale viděl tu krásnou přírodu na jiných fotografiích, tak jsem si řekl, že tohle musím vidět taky. Ať už jde o focení rybek mod mořskou hladinou, nečekané nalezení kolibříka v USA, či náhléí objevení se uprostřed stáda jelenů wapiti na oregonském pobřeží, vše mělo své kouzlo, provázející různorodé emoce a vždy šlo o nádherný prožitek ve spojení s přírodou. Nikdy nesrovnávám, co z toho bylo lepší, vše má svou jedinečnou atmosféru. Focení medvědů, i když z komerřních krytů, mělo stejně tak svoji ojedinělou chuť emocí, od frustrace po radost a nadšení.

Tady je výhodou mít dvě stativové hlavy a dvě těla s různými objektivy, jak mi poradil o Ondřej Prosický. Nicméně, já měl hlavu i tělo jedno, tak jsem si musel poradit.  Téměř vše jsem foti ls nasazeným 500/4, a tak mi dost momentů uteklo.

Největší senzací byla medvědice se čtyřmi medvíďaty, která se objevila druhý den k večeru. Nejprve medvědice vedla svá mláďata lesem, daleko za jezírky před naším krytem. Co kus cesty se skupina zastavovala a přes větve pozorovala volný prostor před lesem. Takhle pokračovali až nám zmizeli zcela z dohledu. Sedíte v krytu a pozorujete to se zatajeným dechem a v hlavě vám běží “vylezte, vylezte” a ono nic. Šance, která už nikdy nemusí přijít je v tahu. Prohlížím těch pár foptek medvíďat za vetvěmi stromů (viz úvodní fotka) a říkám si, zda z tohohle dokážu něco vybrat, když……za hlasitého brumlání najednou napravo od nás vyrazí celá rodinka přímo před náš kryt. Rychle ostřím, mířím, ale nasazený 500mm objektiv a medvědi přímo před námi. Něco jsem stihl, když byli dál, něco, když odcházeli, snad něco vyšlo říkám si. Po asi 20 minutách se skupinka na krátký okamžik objevila znovu a další den u jiného krytu se ukázala už hodně pozdě, za totální tmy, že jsme rozeznávali jen siulety oproti světlejší obloze.

Vzpomínky na první focení medvědů v přírodě okořeněné starostlivou a ostražitou medvědí mámou a jejími čtyřmi mláďaty. Mláďaty, které čeká nebezpečná cesta žiivotem, jak už to u medvědů bývá. Chtěl bych věřit, že až se jednou do Finska vrátím, budu fotit zrovna tyhle prcky, ale už jako dospělé a krásné medvědy hnědé.